Chlorování vody je proces, kterým se již mnoho let ošetřuje pitná voda ve vodovodních řadech. Podobným způsobem se přistupuje i k ošetření vody v bazénu, i když je zde více možností, jak bazénovou vodu dezinfikovat od nebezpečných mikroorganismů, například bez chlóru středotlakými UVM lampami. Existují dva základní způsoby, jak provádět chlorování vody, a to buď přidáváním tablet chlornanu sodného přímo do vody, anebo pomocí elektrolýzy slané vody, kdy se na elektrodách do vody uvolňují ionty sodíku a chlóru. Využití solinátoru je výhodné zejména v tom, že nemusíte mít doma chlorové tablety, které jsou poměrně nebezpečnou chemikálií, pokud se jich zmocní děti nebo zvířata, zatímco sůl do bazénu je prostě jen sůl – zcela neškodná a hlavně ve větším množství nepoživatelná.
V čem se vlastně liší sůl do bazénu od ostatních solí, i když jde o sůl klasickou, tedy NaCl?
Sůl bazénová – bazénová sůl je vždy čistý chlorid sodný, zbavený všech příměsí. Většinou jde původem o sůl mořskou, ovšem podstatné je, že přidáváte do vody pouze sloučeninu sodíku s chlórem, tím pádem vodu nekontaminujete například jódem, který ji pak může zbarvit do hněda.
Sůl mořská – mořská sůl se získává odpařováním vody z moří a oceánů a její výhoda spočívá v tom, že obsahuje minerální prvky, vhodné jako součást jídelníčku. Mořskou sůl doporučujeme ke každodenní konzumaci, pokud je z prověřeného zdroje a není kontaminována toxickými látkami.
Sůl kopaná – sůl lze také těžit z podzemních ložisek, typickým příkladem byly Solivary u Prešova, kde se dnes již nachází pouze muzeum těžby soli, a dodnes se sůl úspěšně těží v Himálajích, přičemž tento druh soli je také velmi oblíbený pro potravinářské účely.
Sůl jodidovaná – jakkoli získávanou sůl lze ještě obohatit jódem, ale zdravější a přirozenější je konzumovat sůl nejodidovanou a namísto toho mořskou řasu kelp s jódem v organické vazbě.