Milovníci historie často velmi rádi jezdí po nejrůznějších kulturních památkách. Problém je, že zvláště v dnešní době nemají lidé často peníze na to, aby cestovali. Není tak divu, že se snaží najít alternativní cestu, jak si tyto významné lokality prohlédnout. A jelikož správci těchto památek také chtějí, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí, tak jim tuto možnost nabízí. Tou nejvyužívanější jsou pak 3D virtuální prohlídky kulturních památek.
Ty fungují na podobném principu, jako například klasický Google street view, který určitě minimálně jednou použil každý z nás. Vnitřek těchto památek, nejčastěji hradů a zámků, je vyfotografován z mnoha různých úhlů. Tyto záběry jsou následně převedeny do 3D a dány na internet. Zde si je mohou uživatelé prohlédnout, přičemž některé památky tuto službu poskytují zdarma, další za poplatek a jiné ji podmiňují registrací. Je však otázkou, zda jsou skutečně tak dobré, jak nám jejich tvůrci tvrdí.
Je zde například fakt, že při virtuální prohlídce nevnímáme všemi smysly. Především jde o čich – každé místo má svůj specifický pach, který, aniž si to uvědomuje, nasáváme v podstatě neustále. Zvláště stará místa jsou cítit zvláštním pachem, který přispívá k vytvoření atmosféry místa.
Pak je tu taky fakt, že fotografie nejsou až tak vypovídající. Bez ohledu na to, jak detailní jsou, nám nabízí jen omezený pohled. Když na onom místě skutečně stojíme, obsáhneme pohledem celou místnost, zatímco u fotografie máme vždy pouze výřez. A to nám občas může zabránit vidět celou skutečnost, což je škoda.
Proto je pravdou, že ačkoliv virtuální prohlídky jsou jistě jednou z možností, byť ty klasické rozhodně nenahradí. Jistě, mají i své výhody, například se můžete zastavit na místě, kde chcete, a podrobněji si jej prohlédnout. Ovšem je otázkou, zda tato výhoda vyváží všechny výše zmíněné nevýhody. To už musí posoudit každý sám.